Karel Murtinger

Energetický poradce, odborník na zateplení a úspory energií

Nové možnosti venkovní dlažby

Datum: 2020-01-01

Dlažby jsou staré jako lidská civilizace a jejich základní účel je asi pořád stejný, tj. vytvořit pevný a rovný povrch, který se při dešti nepromění v bažinu a po němž se dá snadno chodit a přepravovat náklady. V posledních letech se ale objevil další, podle mého soudu velice důležitý, požadavek na dlažbu. Tím je umožnit efektivní zadržování dešťové vody v krajině (zejména ve městech na velkých parkovištích u nákupních center či v průmyslových zónách). Dlažba také může, kromě zpevnění povrchu, plnit i funkci ochrannou, například chránit vodorovnou perimetrickou izolaci domu před poškozením (viz níže).

Význam vsakování ze zpevněných ploch

Dovolím si to objasnit na příkladu. Na parcele vedle mého domu byla kdysi zahrada (trávník a záhony). Před asi 10 lety tam postavili dva domy a prakticky celou plochu vydláždili zámkovou dlažbou (obr. 1). Výsledkem je, že část vody při prudším dešti odteče do kanalizace na ulici přímo, část do ní odteče přes můj dvůr. Kanalizace se při přívalovém dešti zahltí a vyplaví sklepy domů, které jsou níže „po proudu“. Kvůli tomu jsem musel do kanalizace udělat zpětnou klapku a jímku s čerpadlem. To je ale jen menší část problému. Ta voda, která odteče, potom chybí. Snižuje se hladina ve studních, zahrady jsou sušší, lokální teploty v létě vyšší. Stát kvůli tomu zavádí dotační program Dešťovka, který má zlepšit využití vody dešťové a snížit spotřebu vody z vodovodu. Jistě je to účelné, nicméně trochu drahé. Lepší by bylo napřed podpořit opatření k zasakování vody, což by zpomalilo odtok vody při prudkých deštích a zadržená voda by snížila spotřebu na zalévání a pomohla stromům v dané lokalitě přečkat delší období sucha.

Obr. 1 – zastavěná zahrada s vydlážděnou plochou pro parkování (foto autor)

Ekologické povrchy pro trvale udržitelné vodní hospodářství

Tento (trochu nejasný) termín se užívá pro kombinaci vodopropustné dlažby umožňující efektivní zasakování dešťové vody a drenážního systému, který umožní vodu filtrovat, zadržet na místě a umožnit jí pomalé vsáknutí. Jednou z prvních firem, která se tím zabývala (respektive s jejímiž výrobky jsme se mohli u nás setkat) byla německá firma Godelmann. Princip je jednoduchý – když už musíme kvůli parkovacím stáním mít zpevněné povrchy, pak je třeba, aby použitá dlažba a s ní spojené drenáže umožňovaly maximální zasakování vody (alespoň tak, jako to dokáže trávník). Některé typy navíc dokážou z povrchu odstranit malá množství ropných látek. Dokonce se dají pomocí fotokatalytické reakce odbourat oxidy dusíku, jejichž koncentrace bývá na parkovištích významně zvýšená.

Odvádění vody z těchto povrchů je vhodné dělat drenáží, která ji nebere zespoda, ale jen od určité výšky. Je to vlastně takové „jezírko“ vyplněné nasákavým materiálem. Pokud chceme dešťovou vodu využít ještě lépe, je možné tu nadbytečnou vodu svést do akumulační nádrže pro pozdější využití na zalévání nebo splachování toalet v domě (Obr.6 – viz též program Dešťovka).

Zatravňovací dlažba

Existují různé možnosti, jak zpevnit terén a zároveň uchovat vodopropustnost. nejstarší z nich je takzvaná zatravňovací dlažba. Už dlouho se s ní setkáme na některých parkovištích či parkovacích stáních. Je tvořena děrovanými betonovými či plastovými dlaždicemi s otvory vyplněnými zeminou, v níž je vysazena tráva. Propustné zeminy s trávou je ale u betonových dlaždic sotva polovina plochy a trávě se v tomto prostředí příliš nedaří. Pórovité betonové dlaždice sají vodu a ubírají ji ze zeminy v níž roste tráva. V horkých dnech se více zahřívají, což trávníku také moc neprospívá. V posledních letech se proto nahrazují plastovými dlaždicemi, respektive plastovým mřížovím. Pokud není požadována velká únosnost a časté přejezdy aut, pak se dají použít tenkostěnné zatravňovací dlaždice. Ty mají největší možný podíl travnatého povrchu, takže prakticky nejsou vidět a povrch vypadá jako běžný trávník (obr. 2). Také je možné do části dlaždic nasypat místo trávy třeba dokonale propustný dekorační štěrk či kačírek který má větší propustnost než trávnk v dlaždicích (obr.7).

Obr.2 – Plastová zatravňovací dlaždice ([stavebniny Horka](http://www.stavebninyhorka.cz))

Vodopropustná dlažba

Ne všude se hodí mít trávu. Tam, kde je chceme souvislý povrch, je možné použít vysoce porézní dlažby nebo kombinovat nepropustnou dlažbu s mezerami vyplněnými drobným štěrkem, který dokáže vodu rychle pustit do spodní vrstvy (Obr. 3 a 7). Některé druhy dlaždic mají po straně distanční nálitky, které umožní pokládku s definovanými mezerami (Obr.8). Existuje i dlažba z porézního materiálu, její propustnost pro vodu je ale výrazně nižší.

Využití dlažby při tepelné izolaci základů domu

Kolem základů starého podsklepeného domu se zpravidla dělá dlážděný chodník, pod nímž je drenážní systém, který sníží vlhnutí základového zdiva a stěn sklepa. Při této příležitosti je vhodné pokusit se trochu snížit tepelné ztráty obvodového zdiva směrem dolů do základů. K tomuto účelu se používají desky z extrudovaného polystyrénu, který je zcela nenasákavý a poměrně pevný. Obvykle se doporučuje umisťovat desky od povrchu až do hloubky kolem 80 cm. Kopání do této hloubky je ale docela pracné a u nepodsklepených domů s kamennými základy (obr. 4) je to docela riskantní, protože to je prakticky hloubka základů a hrozí uvolnění kamenů a porušení základů. Zde je proto vhodné udělat svislou izolaci jen do hloubky zhruba 20 až 30 cm a pak položit vodorovnou izolaci v šířce 80 až 100 cm (obr.5). Je sice třeba položit větší plochu tepelné izolace, ale „prodloužíme“ tak cestu unikajícímu teplu a dosáhneme stejného efektu jako při použití svislé izolace. Desky je třeba usadit do štěrkového lože s vrstvou písku, nad ně také dát písek a štěrk a navrch osadit dlažbu, který je ochrání. V tomto případě je ovšem třeba udělat chodník znatelně širší (na šíři desek polystyrénu). Položení vodorovné tepelné izolace je možno využít i jinde. Dá se tak například u domů s příliš mělkými základy dosáhnout toho, že zemina v jejich okolí nepromrzá a nedochází tak k jejich posunům. Využít se dá i při pokládání vodovodního potrubí, kdy umožní se vyhnout kopání do nezámrzné hloubky, pokud se nad potrubí umístí dostatečně široké desky extrudovaného polystyrénu. Opět platí, že pokud zasypeme výkop štěrkem a pískem tak získáme další plochu schopnou zachytit vodu a umožnit její vsáknutí lépe než ze samotného silně vysušeného trávníku.